▷CHCEŠ BÝT SB ? ----> klikni
▶VZKAZY A REKLAMY ----> klikni
▷HLASOVÁNÍ - POTM ----> klikni

BLOG INFO & NEWS:
Layout by Asuka
Blog byl založen 8.6.2015
Blog se zaměřuje především na ANIME, GRAFIKU, RECENZE A KNIHY
Pozor na tomto blogu se muže nacházet i yaoi, yuri nebo cold !
+ kopírujte jen se zdrojem

Aktivita? ~ x-x co se mnou je

9. října 2015 v 21:07 | Asuka |  Diary - Asuka

Ohayo.
Aby jsem se přiznala, nějak se nemůžu dokopat k tomu, napsat do tohohle blbýho okýnka jedinou větu. Vždy vyplním je rubriku, přezdívku a když mám doplnit nadpis tak se zaseknu a tím to končí. Už nic nenapíšu. jediné co dokážu napsat je povídka. Na začátku školního roku jsem byla optimistická, ano, já věčný pesimista jsem byla "šťatná". V posledních dnech se na mě ale zase všechno nahrnulo a já mám chuť se někde zahrabat... Proč jsem sem dala fotku nějakýh knih? Protože je miluju. Miluju se ponořit do knihy a nežít ničím jiným. A bohužel se to na mě asi začíná dost projevovat. Po dlouhé době jsem našla naprosto úžasnou knihu která mě na dva dny uplně pohltila. Četla jsem do půl noci a neřešila že se muím učit na vstupní práci z matiky. Neřešila jsem nic. Vždy čtu čtu čtu a čtu a pak je konec. I když vím že příběh pokračuje a stačí si jen koupit druhý díl jsem uplně mimo. Hodiny nad tím přemýšlím. Už i učtelka se mě ptala zda jsem v pohodě, prý to vypadalo jako by jsem se v jejím výkladu dějepisu ztrácela.
Je mi pod psa. A představa že příští týden strávím v anglii, do které jsem se tak těšila, mě vůbec neláká. A to i kvůli mím zdravotním "potížím"...

Určitě jste se někdy zajímali o různé neobvyklé fobie. Od strachu z výšek až po strach z čísla 666. Mezi nimi se nachází i fobie z lidí. Strach z lidí. A já si každý den myslím víc a víc že touhle fobií trpím. Možná že se pletu a jedná se o něco jiného, takže to můžete brát z rezervou. Před pár dny jsem i na internetu hledala nějaké články, chtěla jsem vědět jestli se někdo cítí tak jako já. A možná že to tak nevipadá, ale na 90% procent znáte někoho kdo trpí "strachem z lidí". Těžko se to popisuje. Je spousta lidí co je odtažitých ale když se s nimi líp poznáte, otevře se vám. Řekla by jsem že tohle je i můj případ, někdo kdo mě zná dobře říká že jsem ukecaná, a to opravdu asi jsem. Ale nikomu neříkám jen tak jak se cítím. Můžete říct že mě znáte dobře, ale já se jen tak v realtě nedokážu se svými pocity svěřit.
Pokusím se vám pospsat alespoň trochu co prožívám. Když venčím mého psa, snažím se chodit cestou kde si myslím že nikoho nepotkám a když už někoho vydím, snažím se vymyslet jak ho nepotkat, kudy to obejít. Nebo když naproti mě jde někdo koho znám. Nechci na něj civět a tak koukám střídavě na něj, do země a všude okolo. Nebo například předevčírem jsem byla ústně skoušená z angliny. Nerada mluvím před lidmi, a na anglinu chodím do jiné třídy (kdy mě zrovna nemusí, heh). Bylo to to nejjednoduší téma na které jsem se soustředila už tolikrát. Mluvila jsem, hlas se mi třásl a moje vyslovnost v tu chvíli byla naprosto příšerná, ale dál jsem mluvila a mluvila... A pak jsem se zasekla. učitelka mi vlastně řekla větu a já jí mohla klidně zopakovat a bylo by to v pohodě, ale z mě vyšlo už jen "eh...eh", nic víc. Učitela ví že mám problém mluvit před nimi, ale nemůže mi tolik nadržovat.
Možná že nad tímhle by jste se mohly zasmát, i když mě se s toho chce spíš brečet. Nedávno jsem byla v kině už podruhé na stejném filmu. Měla jsem místo asi uprostřed v malém sálu. Šla jsem pozdě a už bylo zhasnuto. Sál byl dost obsazený a celá moje řada byla plná, jen moje místo uprostřed bylo prázdné. Nechtěla jsem tam jít, tak jsem si sedla na kraj do jiné řady (takhle jsem to vyřešila už několikrát). Reklama běžela a pořád chodily lidi dovnitř. Pokaždé když někdo přišel jsem se modlila aby jsem neseděla na jejich místě, ale pak tam přišli takový dva potetovaní chlápci, že jsem jim zasedla místo. Rychle jsem si začla brát věci a hrozně jsem se omlouvala, že jsem si to "spletla". Srdce mi bušilo tak moc, že si nepamatuju že zda někdy tak rychle bušilo. Nakonec mi řekli a tam zůstanu a řeknu jim kde jsem měla být, tak jsem je poslala na nějaké náhodné místo a modlila jsem se aby nebylo obsazené. Pak když skončil film jsem je nechala odejít a až pak jsem se zvedla. Myslela jsem že to nerozdýchám.
Když jsem si četla články lidí co mají zjevně stejný problém jako já, někdo napsal větu: "Proč nemůžu být normální??" Tak proč ne? Nechci už takhle trpět. Nedokážu si ani říct v coopu o šunku... Možná že by mi pomohla napšívit psychologa, ale já něco takového říct doma nemohu, nesnesla by jsem to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 10. října 2015 v 13:02 | Reagovat

Nic si z toho nedelej :) Ja vim, ze se to rika lehce a hur se to udela, ale taky mam problemy. S lidmi ve tride se docela dokazi normalne bavit, avsak, kdyz mam mluvit pred tabuli, tak se mi strasne trese hlas. Lidi se na me divaji, jako bych byla pomatla. Kolikrat si doma zkousim mluvni cviceni a vidim, jak mi to docela jde, ale kdyz si mam stoupnout pred tabuli, tak mam v hlave najednou prazdno. Znervoznim, zpanikarim a nedivila bych se, kdyby se mi kvuli tomu lide smali. Taky jsem spise introvert, avsak mi blizci vi, jaky cvok doopravdy jsem.
To v kine, nejspis mluvis o tom, jak si byla na TST :) Taky si z toho nic nedelej, clovek zmatkuje, kdyz je nervozni a me se staly mnohem horsi veci, ver mi ^^
Jinak knihy, ano, take pro me predstavuji takove utociste pred svetem :3

2 Asuka Asuka | E-mail | Web | 10. října 2015 v 13:09 | Reagovat

[1]: Áno, TST...
Děkuji za povzbuzení :) knihy pro mě jsou stejně důležité jako realita Q.Q :3

3 Lovkyně A. Lovkyně A. | E-mail | Web | 10. října 2015 v 22:37 | Reagovat

Rozhodně sama nejsi. Taky jsem si myslela, že tímto "myšlením", jak nenávidět lidi, jsem sama. Ale jak vidím, u většiny populace to tak není. Rodiče mi říkají, že je to tím, že sedíme věčně u toho počítače (nebo v mém případě pořád čteme.), a nechytáme se s lidmi do konverzací. Vždy se však nad tím ušklíbnu a nebudu se hádat, že prostě mě samota nevadí.
Jakmile skončily prázdniny a my se stěhovali, počítala jsem s tím, že mě budou vést do školy (rozmazlenej facan nejsem, ale.. jako xD). Když mi ale na oplátku řekli, že se to bude stávat jen při náhodných Laborkách, zastavilo se mi srdce.
Co teď? Co mi řeknou?
Jasně. Budu jako ostatní; Jezdit vlakem a poté autobusem. Proč ne, že? Měla jsem z toho lufty, hlas se mi třepal, když se na mně někdo kouknul a pronesl: "Je tu volno?" Zmůžu se však poslední dobou jen na přikývnutí.
Rodiče nemají pravdu. Nemá pravdu nikdo. Prostě jsme všichni takoví.
Taky bych si nejradši sedla do svého pokoje, zapla notebook, psala a byla sama. Jen... asi to nejde.

Jop, pokud myslíš Selekci, tak si piš, že si to přečetla jedním dechem! Kdo by taky ne, že? :D

"Přál bych si jedno; být vtažen do knihy a poté se nikdy neprobudit."

4 Matty Matty | E-mail | Web | 11. října 2015 v 11:41 | Reagovat

Tak to máme stejný problém. Já mívám vždy (hlavně při matice, brr) strach že mě učitelka vyvolá na zkoušení. Nejhorší je když mám přednášet referát. Všichni ve třídě na tebe schválně dělají hnusné ksichty. Zkrátka vážně podpora jako něco.
Zajímavé, já taky chodím cestami, kudy nikdo nechodí, i když si tím cestu domů neuvěřitelně prodlužuju. Když mám potkat někoho známého tak raději zahnu do postranní uličky a tvářím se jako že jsem ho neviděl.

5 Yuki Yuki | 11. října 2015 v 14:20 | Reagovat

Chápu tě *-* taky mám někdy takové pocity.A doslova nenávidím, ústní zkoušení či přednášení něčeho před tabulí.Snažím se takovým pocitům utéct a vypořádat se s tím, ale ne vždy je to lehké.A navíc je hrozné, že naše škola se musí účastnit různých akcí a soutěží u čeho musíš automaticky něco přednášet (básničku či text co sis sama vytvořila) a je to úplně hrozné.Doma mi to jde perfektně, ale jakmile se postavím před tabuli a začnu mluvit tak je to katastrofa [:tired:] ,každopádně přeju hodně štěstí ať se s tím vyrovnáš a překonáš to Asuk :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama